Grunty zůstaly opuštěné i po ukončení války. Teprve k roku 1654 zastihneme v Nedomicích dva z původních obyvatel, kteří se vrátili. Byli to Havel Bambas a Matěj Slíva. A s nimi dva noví osadníci začali stavět a obdělávat pustou zem. Trvalo pak ještě nejméně 10 - 20 let, než bylo v Nedomicích znovu osídleno 16 z původních 17 gruntů.

Z těch, kteří ve druhé polovině 17. století vzkřísili Nedomice znovu k životu, se v knihách uvádí roku 1686 v čp. 28 první Jakub Fabián, od něhož pocházejí všechny rodiny Fabiánů, v Nedomicích a v Ovčárech dodnes žijící. Přiženil se na statek (nyní čp. 31) ke vdově po Matěji Cikánovi, vynikajícím a zámožném hospodáři (1659-1680), jehož stejnojmenný syn se usadil v čp. 2. V tomto stavení žijí Cikánové od roku 1689 nepřetržitě dodnes. O Matěji Cikánovi z čp. 31 lze uvést i to, že byl pěstitelem - novátorem (jako jeden z prvních v Čechách choval krocany), avšak katolická hierarchie jej počítala ještě roku 1673 mezi kacíře. Život nových osadníků byl těžký. K obrovské bídě a chudobě se přidával ještě duchovní útisk. Nicméně počet obyvatel znovu pomalu rostl. Roku 1713 žilo v Nedomicích asi 160 lidí - v jednom stavení tedy průměrně 10 osob.

V 17. a 18. století se začalo rozvíjet v obci a okolí zelinářství. Nejstarší známý doklad o pěstování cibule v Nedomicích (je uložen v okresním archivu v Mělníku) se týká roku 1620, kdy zemřelý Havel Beránek byl dlužen "Vítovi Skálovýmu za semeno cibulný 1 kopu grošů".

Vláda osvícenského císaře Josefa II. přistoupila na řadu reforem hospodářských, sociálních a náboženských. Z nich jednou z nejvýznamnějších v našem kraji se stala tzv. raabizace na císařském brandýském panství, tj. likvidace všech panských dvorů s rozdělením půdy mezi lid. Tím skončila robota, místo které byli stanoveny peněžité dávky. Na brandýském panství toto proběhlo s velkým předstihem oproti vsím v jiných krajích a zejména na šlechtických panstvích.

Poznání možnosti pěstovat brambory a od přelomu 18. a 19. století také jetele působilo na pokrok v zemědělské výrobě. Na konci 18. století se začala rozvíjet výstavba nových stavení. V Nedomicích počet domů v roce 1800 dosáhl 43 chalup a statků.

V roce 1842 u příležitosti přesného měření všech pozemků, tzv. stabilního katastru, byly dvě původně samostatné vesnice Nedomice a sousední Ovčáry spojeny do jedné obce Nedomice, a menší Ovčáry s 31 čísly, se staly osadou Nedomic.

Obec se stala roku 1850 součástí politického okresu v Karlíně a soudního okresu v Brandýse nad Labem. Zanikla funkce vrchnostenských rychtářů. V čele obce stanuli nyní noví volení představení, později starostové. Prvních sedmdesát let to byli výhradně velcí sedláci z Nedomic. Nastalo hospodářské oživení. V Ovčárech se začalo stavět více, přesto byly Nedomice stále lidnatější, měli 356 obyvatel v 52 domech.

Ovšem i nadále hlavním zdrojem obživy a zaměstnání obyvatel zůstalo zemědělství. I nadále se pěstovalo obilí, proso, luštěniny, len, konopí, avšak pravou "revolucí" se stalo pěstování cukrovky, brambor a zeleniny. Tradiční chov ovcí se udržel v Nedomicích do roku 1896, padl s likvidací obecních pastvin a nahradil jej zájem o chov vepřů, husí a drůbeže.

Koncem 19. století se začal prohlubovat poněkud odlišný charakter obou osad. Rozpad velké selské držby v Ovčárech způsobil změnu orientace na zelinářskou výrobu, kdežto v Nedomicích zůstává hlavní pěstování cukrovky. Rozvoj železnice vybudované v letech 1872-1873 a s ním možnost vývozu, zaznamenal obrovský rozvoj pěstování a distribuce okurek. Tento vývoj vyvrcholil v roce 1910, kdy obecní správa v sousedních Dřísech vybudovala dlážděné a ohrazené tržiště o ploše 3,38 ha, které bylo tenkrát největší zeleninové tržiště v Rakousko-Uhersku vůbec.

Hospodářský ruch s sebou přinesl rozvoj komunikací. 1899 - 1900 stavba silnice z Nedomic do Všetat, 1912 silnice Stará Boleslav - Mělník, 1908 stavba druhé koleje železnice přes Ovčáry.

V období 1890-1910 vrcholil také vývoj společenského života obce:
1889 Spolek hasičů- pečoval o bezpečnost majetku spoluobčanů před živly, od 90. let proslul slavnými plesy,
1902 Vlastenecko - dobročinná obec baráčníků
1909 založení Sokola a 1911 Dělnická tělocvičná jednota - tyto dva spolky pořádaly ochotnická divadelní představení, zakládaly vlastní knihovny.
Knihovna hasičského spolku od roku 1901 plnila funkci obecní knihovny.

Zemědělství
S industrializací kraje v 70. letech 19. století a s rozvojem zemědělství, zde hlavně zelinářství, rostl i počet obyvatel. Roku 1910 bylo v Nedomicích 78 domů v nichž žilo 416 obyvatel. V Nedomicích i nadále připadalo na 1 stavení více obyvatel, protože tu počtem převažovala větší hospodářství s výměnkem a čeledí. Přes formální jednotu obce trvalo dál dvojí místní hospodářství a dvojí místní chudinská péče. Správu ve společné obci zajišťovali nedomičtí sedláci. Společnou obec lze charakterizovat jako "selské" Nedomice a "dělnické" Ovčáry.

1. světová válka
Do hospodářského, politického a společenského ruchu v naší obci zasáhl jako blesk 26. červenec 1914. Začala první světová válka. již v prvním roce bojovalo na všech evropských válčištích též 111 mužů z Nedomic a Ovčár. Na frontu odešli vojáci a postupně většina mužů od 17 do 50 let. V Nedomicích byl roku 1924 postaven pomník na památku 16 padlých spoluobčanů.

V roce 1924 došlo z iniciativy nedomických sedláků po čtvrtém pokusu (1882, 1919, 1920-22) k formálnímu rozchodu obou obcí. Nedomice, kde žili většinou bohatí zemědělci a vládla agrární strana a Ovčáry převážně obec dělníků, bezzemků a malorolníků včele se sociálními demokraty se navzájem osamostatnily.

Ve druhé polovině 20. let 20. století se začaly v obou obcích uplatňovat nové výrobní postupy v zelinářství, k rozvoji pěstování zeleniny přispívalo i zavádění předpěstované sadby v pařeništích, doplňkové závlahy, benzinové motory a elektromotory, nová umělá hnojiva. 

Mimo to se začaly prosazovat i další technické novinky:
-  1925 první telefon v čp. 52
-  1930 první rozhlasové přijímače
-  1926 v Nedomicích založena myslivecká společnost
-  1928 elektrifikace obou obcí. Pro obě obce byl společný transformátor v Ovčárech
-  1942 zřízení osobní železniční zastávky v Ovčárech na základě žádosti z roku 1937
   (do té doby zde vlaky od roku 1874 jen projížděly)

Druhá světová válka
Po odtržení sudetského území se do Nedomic přistěhovalo ze severu několik českých rodin, které zde přečkaly celou dobu války. I v Nedomicích si tato pohnutá doba vyžádala oběti. Po vypuknutí povstání českého lidu proti fašismu došlo dne 7. května 1945 ke srážce Nedomických občanů s ustupujícími německými vojáky, kdy padli čtyři spoluobčané a na straně Němců 6 vojáků, žena a dítě.

Poválečná léta
byla plná politických, společenských a hospodářských změn a procesů. V roce 1950 se začalo s přesvědčování zemědělců ke vstupu do JZD. K 1. lednu 1961 se již sloučené JZD Ovčáry-Nedomice dále sloučilo s několika okolními družstvy v jeden celek - JZD Dřísy o výměře 2532 ha, v roce 1976 obhospodařovalo již 7600 ha půdy a patřilo k největším v ČR.

V roce 1960 došlo opětovně v rámci změn správních celků (tzv. územní reorganizace) ke sloučení Ovčár a Nedomic do jedné obce a protože v této době již byly Ovčáry větší než Nedomice - tentokrát pod společným názvem Ovčáry. Současně se zrušil okres Brandýský, kam obce od. r. 1850 patřily a obě obce byly přiřazeny do okr. Mělník. Toto sloučení trvalo třicet let - až do r 1990.

21. února1990
byla v Nedomicích z iniciativy některých občanů svolána schůze s programem osamostatnění obce, a i když probíhala rušně (část občanů byla proti), nakonec se rozhodlo o osamostatnění. Na základě tohoto rozhodnutí schválilo MV dne 24. listopadu 1990 opětovně rozdělení spojených obcí.